Drobečková navigace

Úvod > Historie

Historie

Jméno obce Pustiměř (Pustoměř). Pochází jméno obce od osobního jména Pustimir? (Bylo kdy takové jméno) To by nasvědčovalo tomu, že zdejší krajina byla osídlena teprve se Slovany. Pustimir (ať už jako jméno osobní nebo jiné) je jméno slovanské. Ve farních pečetích střídá se jméno Pustoměř i Pustiměř. Farní pečeť, která se používá ještě začátkem 20 století je se jménem Pustoměř, jež důsledně píší církevní úřady. Politický úřad však v roce1906 přijal a zavedl jméno Pustiměř. Ještě v roce 1906 byl na poštovním razítku Pustomierch - Pustiměř. Jméno Pustiměř je nepřeložitelné. Od roku 1924 je i na farní pečeti jméno Pustiměř.

Pustiměřská rotunda

Pustiměřský hrad,kostel

Nejstarší dějiny obce a okolí

Archeologii Pustiměřska lze prakticky odvíjet již od mladší doby kamenné. V této době, kdy velká část Moravy byla pokryta hustými lesy, se usazovali lovci a pastevci jen v nížinách a okrajových částech pahorkatin. Tehdy byly již osídleny svahy u Pustiměře, o čemž svědčí  četné archeologické nálezy. Přítomnost lidí v mladší době kamenné zde dokumentuje několik desítek drobných střepů nalezených pri archeologickém výzkumu.
Intenzivní osídlení nastalo na začátku doby bronzové. Tehdy, kolem roku 2000 př. n. l. , došlo na pustiměřsku k přirozené lokalizaci osídlení na území u dnešní obce Zelená hora na bezejmenné ostrožně 40 m vysoké.  Ostrožna (pahorek) se nachází asi kilometr západně od dnešní Pustiměře a v historické literatuře je označováno jako "Hradisko u Zelené Hory". Při archeologických výzkumech v letech 1963 - 1964 zde byly získány tisíce střepů, kamenné nástroje, korálky a poměrně vzácný měděný náramek.
Ze sídlištních jam z období 1600 let př. n. l. pocházejí tenkostěnné nádoby únětické kultury, kostěná šídla, kamenné nástroje, jantarový korálek a bronzová jehlice. Dle archeologických nálezů datovaných do doby 1050 - 450 př. n. l. se usuzuje, že na kopci vyrostlo již mohutné sídliště. V sídlištních vrstvách se nalezly četné zlomky nádob, některé tuhované a bohatě zdobené. Dále byla nalezena zuhelnatělá obilná zrnka a drobná hliněná figurka představující medvěda.
Osídlení prostoru Vyškovské brány ve kterém se nachází dnešní pustiměřsko, lze za období 5. století př. n. l.  až 5 století našeho letopočtu vzhledem k rozsáhlým archeologickým výzkumům velmi dobře zmapovat. Na pustiměřsku byl průzkum prováděn na  úseku dlouhém 3 km a přinesl dobré výsledky. Nad soutokem Melického a Pustiměřského potoka bylo při průzkumech zjištěno laténské sídliště (datováno asi 500 let př. n. l. - začátek n. l.) situované na úpatí svahového hřbetu s jižní orientací, o 1,5 km dále pak sídliště ze starší doby římské. Při stavbě dálnice byla porušena okrajová část sídliště a byly zjištěny  dvě zahloubené roubené dřevěné stavby a další pozůstatky sídlištních objektů.

Pustiměřska nastal po období keltském a germánském. V soudobých písemných pramenech není pro počátky slovanských dějin na území dnešních Čech a Moravy přesných zpráv.
Se Slovany na území dnešních Čech a Moravy se setkáváme teprve v době jejich bojů s Avary a Franky v 7. stol. Po bojích s Avary, na sklonku 8. století se naši předkové ocitli v přímém boji s mocnou  říší Karla Velikého a tím vzbudili zájem franských analistů a kronikářů, kteří zaznamenali vývoj Sámovy říše.
Pustiměřsko, umístěné ve středu dnešní Moravy, nabývalo však již v období 5. - 7. stol. význam jako historická jednotka. Rozvinulo se jako opevněné hradisko u dnešní obce Zelená Hora v bezprostřední blízkosti dálkové cesty, která tehdy Moravou procházela. Význam hradiska u Zelené Hory opravňuje historické badatele k závěru, že již tehdy bylo důležitou součástí moravských a evropských dějin.
Rozvoj hradiska s dvojím opevněním nastal v období Sámovy říše, pokračoval v době velkomoravské, v období Přemyslovských dějin i moravského markrabství a vrcholném středověku. Jeho význam se v průběhu doby mění. Rozsah jeho působnosti odrážel vznik osídlených středisek kolem hradiska, kde se usazovalo slovanské obyvatelstvo jako pastevci a zemědělci. Takto vzniklé obce patřili knížeti sídlícímu na hradisku a každé středisko bylo zásobitelem pro hradisko a součastně samozásobitelem. Vyrábělo se vše , co bylo zapotřebí k životu. Procházeli - li kolem těchto středisek kupci, po dálkových cestách , jejich výrobky mohla koupit pouze knížata sídlící na hradisku.

Pustiměř v období Velkomoravské říše

Velkomoravská říše byla státně politický útvar, který geograficky zaujímal povodí řeky Moravy a čtyř dalších přítoků řeky Dunaje. Dunaj tvořil i jižní hranice říše. Malými a Bílými Karpatami pak bylo území rozděleno na západní a  východní.  Ve Velkomoravské říši  byl ústředním  knížetem Mojmír, od něhož vyšel celý centralizační proces, nové politické sjednocení kmenů na Moravě, do kterého byly zahrnuty i kmeny v údolí Váhu, Nitry, Hronu a Ipoly na dnešním Slovensku. Kmenová knížata byla uznávána i nadále a podléhala vrchní moci Mojmíra. Po smrti knížete Mojmíra v roce 846 nastaly nepokoje se sousední franskou říší. Vládl Mojmírův synovec Rostislav, který se snažil z franské svrchovanosti vymanit. Uzavřel tedy smlouvu s východní Římskou říší (Byzancí), namířenou především proti říši východofranské. Císař byzanské říše Michael III. (840 - 867) přislíbil Rostislavovi vyšší theogratickou hodnost v římském univerzu a v roce 863 vyslal na Moravu zvláštní politicko - kulturní misii vedenou Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a opatem Metodějem. Jejich zásluhou se stala Morava kolébkou slovanské knižní vzdělanosti.
V době Velkomoravské říše bylo hradisko u Zelené Hory, dle archeologických nálezů, důležitým velkomoravským hradem. Hradištěm se v té době mohl nazývat i dřevěný kostel stojící nedaleko na návrší dnešní obce Pustiměř. Jedná se o místo, kde se nalézá část kamenné románské rotundy v Pustiměři postavené pak na základech staré dřevěné stavby koncem 11. století a pobořené v roce 1821. Na místě této rotundy, ze které se zachovala pouze část obvodového zdiva, bylo podniknuto několik významných archeologických výzkumů.
Při archeologickém výzkumu byly v místech rotundy v prostoru kostelní lodi nalezeny hašltatské střepy, které byly stavbou rotundy porušeny. Jedná se s nejvyšší pravděpodobností o pravěký objekt, nebo objekty, které byly porušeny touto stavbou. Historicky cenné js ou i další nálezy archeologického výzkumu, které pocházejí z doby ranného slovanského osídlení  od 7. století a z mladší doby hradištní z 9. a 10. stol. Kostelík mohl již tehdy existovat jako dřevěný v době Velké Moravy. Zda jako dřevěný nebo již kamenný, k tomu se archeologové nevyjadřují. O jeho přestavbě v době 11 století by svědčilo to, že základový sokl uvnitř zdiva absidy probíhá velmi nepravidelně ( místy přímočaře, místy zcela zmizel ). Bezprostředně  pod jeho úrovní byl na východní straně metrový úsek šikmo, či spíše kolmo kladeného zdiva o výšce asi 2o cm. Jihovýchodním úseku vnitřního zdiva absidy vyčnívá veliký kámen. Dosud též nebyly prozkoumány základy kaple sv. Anny, která stojí na starších základech (šestibokých).
Výsledky archeologického průzkumu a také pečlivý průzkum celých dějin staré kultury na Moravě podporuje hypotézu soudobých historických badatelů, že v době Velkomoravské říše lze považovat hradisko a opevněný kostelík u dnešní Pustiměře za hlavní centrum Pustiměřské župy.

Pustiměřská župa v 11 až 13 století

Kolem roku  1029 byla Morava trvale připojena k Čechám a začali ji vládnou Přemyslovci. Hradské středisko na Pustiměřsku nebylo v období 10. století, kdy byla Morava po pádu Velkomoravské říše pod nadvládou Uher a Polska, zničeno a stalo se po přestavbě hradiska v období 11. století vojenským a správním střediskem pustiměřské župy, ohraničené řekou Zinou na severu, Svitavou a Svratkou na západě a Karpatami na východě.
Název Pustimir je uveden v prvním písemném pramenu, který historikové uvádějí jako doklad pro určení větších středisek na Moravě v první polovině 11. století. Jedná se o opis latinské listiny, který se zachoval z 18. století v pražské kapitulní knihovně. Opis uchoval přesné znění zakládací listiny staroboleslavské kapituly z roku 1064.
Kalegiátní kapitolu ve Staré Boleslavi založil český kníže Břetislav I. Do zakládací listiny nechal sepsat nadace z důležitých středisek v Čechách a na Moravě. Ve výčtu se uvádí Pustimir jako jedno z větších středisek spolu s Olomoucí, Přerovem, Rokytnou, Znojmem, Bítovem, Brnem, Spytihněví, Hodonínem, Strachotínem a Břeclaví. Určenou dávku k ročnímu odvodu do Břeclavi byla jedna hřivna stříbra a dva býci. Částka byla určena na denní potřeby kanovníků.
Historikové se domnívají, že originál listiny vznikl nikoliv za Břetislava I., ale až jeho syna Vratislava II. - po korunovaci na českého krále označovaného jako Vratislava I. (1085) Skutečnosti v listině uvedené náležejí však již do Břetislavovy doby.
Název Pustiměř v listině Pustimir, znamená slovanské složené slovo, jehož výklad je různý. Může značit  pustý sněm obce, nebo pustou ohradu, též pusté místo nebo svět.
V době Břetislava I. byla již dnešní Pustiměř osadou, patřící k župnímu hradu na hradisku Zelená Hora, která byla dle archeologických výzkumů v 11. století vystavěna na původním hradisku jako kamenná.
Název Pustimir, uvedený v historicky uznávané listině datované založení kapituly do roku 1046, sepsané však o třicet let později datuje první zmínku o naší obci starší  více než před 900 lety.
Z první poloviny 11. století jsou ještě další opisy nadačních listin, vztahující se k Pustiměři a k dnešnímu Vyškovsku. opisy těchto listin z roku 1026 a 1034 pořídil v 18. století významný historik a profesor J. V. Monse před zbořením původního kostela sv. Petra na předhradí Olomoce, kde byly tyto staré zápisy uloženy. Kostel sv. Petra byl do roku 1131 velkofarním. Podle zápisu v roce 1026 měl darovat tehdejší správce olomouckého hradu, kastelán Zvěst, kostelu sv. Petra v Olomouci svoje zboží (nemovitý majetek). Byl to majetek který dostal Zvěst za platné služby, které prokázal  ve vítězných bojích na Moravě s Poláky.
Další zápis, označený jako Monseoův zlomek, za kanování bratra Zvěstova, Luty, v roce 1034 kostelu sv. Petra v Olomouci na spásu bratrovy duše pole asi dvoudenní práce ( 2 jitra t.j. 2 lány) se dvěma usedlíky Mrakšem a pekařem Svatíkem - a mimo to v Pustiměři jednodení práce s obsluhou Chvalovou.
K zápisu do nadačních knih došlo zřejmě mnohem později, a tak šlo pouze o dodatečné zapsání darů.
Pozdější majetková držba Vyškovska, a tedy i původního centra kraje Pustiměře, se dostávala do rukou olomouckého  biskupství v průběhu  12. - 13. století. Nadační knihy  kostela sv. Petra se nedochovaly.
Celý pozemkový majetek kostela sv. Petra přešel v roce 1131 k nově zasvěcenému a vystavěnému kostelu sv. Václava v Olomouci v době Olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. V listině Jindřich Zdíka není uveden nemovitý majetek přímo z Pustiměře, ale jsou tam uvedeny již tehdy církevní držebnosti v tehdejší pustiměřské župě a to Nemojany, Podivice, Rostěnice, jedno podluží ve Vyškově, Dražovice, Hlubočany, Želeč, Křižanovice (u Vyškova). Melice, uvedené v listině jsou dnes již zaniklá osada u Pustiměře. V listině datované do roku 1141 byla zapsána jako celé Melice a snad již olomouckému biskupství náležela. Soupis držba na dnešním Vyškovsku v tzv. Zdíkově listině je základ vzniku a vývoje pozdějšího Vyškovského panství, v němž pak se rozvíjela dvě tržní a správní střediska velkostatků Pustiměř a Vyškov.
Církevním centrem v Pustiměři byla rotunda zasvěcená byzanskému světci a patrolu lékařů sv.Pantaleonovi, uctívanému i v současném západním světě.
Tak jak byla v 11. století knížetem Břetislavem I. obnovena stará krajová organizace z období Velké Moravy, tak se i za jeho vlády rozvíjely staré církevní organizace. O kostelu - rotundě se dochovala listina psaná latinsky a je datovaná mezi léta 1210 - 1232. V této listině odkazuje biskup Robert olomouckému probošství a kapitule novou vinici, kterou v Pustiměři založil. Kostelu v Pustiměři odkázal biskup Robert jeden a půl lánu v Pustiměři, jeden lán v Drysicích a všechnu biskupskou půdu v Želci. Ustanovil dva kněze v pustiměřském chrámu a zajistil jim stálý příjem. Podle tohoto odkazu je olomoucký biskup Robert prvním držitelem  Pustiměře historicky známým. V roce 1201 se do majetku olomouckého biskupství dostaly Drysice, které kostelu sv. Václava v Olomouci daroval Přemysl Otakar I. (originál listiny se zachoval). Můžeme tedy předpokládat, že zanedlouho poté.

Osudy Pustiměře v 13. až 16. století

Městečko se vyvíjelo v blízkosti hradu Zelené Hory, hrazeného kostelíka s dvorcem a hřbitovem a možná starobylou kostelní školou. Od druhé poloviny 13. století  se pak v Pustiměři vyvinulo neodvislé soudnictví, tržní právo, určitá svoboda osoby a majetku "mýtní právo" (vybíralo se pod vznikajícím hradem v Melicích ) hrdelní právo a právo na učení pro 70 okolních vesnic, které bylo po vzniku kláštera v roce 1340 přemístěno do tehdejších Německých Prus.
V Pustiměři vznikla též rychta, soudní místo , které bylo pravděpodobně ve dvorci rotundy. Úředníci byli zároveň lenníky olomouckého biskupa a část povinností spojených se správou, vzhledem k církevnímu vlastnictví Pustiměře, jistě vykonávali i kněží.
Po vzniku kláštera v roce 1340 se již Pustiměř v listinách  nazývá městečkem. Soudnictví se pak dělilo mezi klášter, který převzal vyšší soudnictví a nižší soudnictví náleželo přímo městečku Pustiměř. V roce 1344 došlo v Pustiměři k úpravě zásobování vodou, což bylo důležité pro celkový život i lázně, které tehdy byly v Pustiměři olomouckým biskupem Janem VII vystavěné.
Jan VII řečený Volek, také vybudoval v Pustiměři dva rybníky a mlýny. V listině ohledně vodních toků a jejich úpravy uvedl, že Pustiměř trpí nedostatkem vodních toků a zásoby vody nedostačují pro vzrůst rodiny, domu a zvířat. Nedostatkem vody trpěl i klášter.  Proto "potok, který tekl ze Zelené Hory za městem položené, k samému městu Pustiměř a za ně k osadě téhož kláštera nechal svést s jinou říčkou, která se vlévala do něj a vodu ze studánky pod vinicemi prýštící v jeden tok protékati středem města Pustiměř a na polích biskupských vedle města nechal. V tok říčky tak spojené 2 rybníky , dva mlýny a zahrady nechal vystavět a připravit k užívání."
Listina je latinská a byla sepsána v Olomouci v roce 1344 je uložena v arcibiskupském archivu v Kroměříži v originále se zachovanou pečetí. V roce 1348 věnoval Jan VII., olomoucký biskup, klášteru pozemek v Pustiměři na kterém byl klášter vystavěn, aby později nevznikla pochybnost čí majetek to je. Patronátní právo kostela, které bylo vlastnictvím českého panovníka, věnoval v roce 1351 císař Karel IV. bývalému farnímu kostelu v Pustiměři. V roce 1395, ve výroční den posvěcení tohoto chrámu, byly uděleny těm, kteří jej navštívili nebo podají pomocnou ruku k jeho zachování (dva roky) odpustky papežem Bonifácem IX. Kostel v pustiměřském klášteře v roce 1378 měl stálého vikáře. Již se neužívalo pro tento kostel starobylého zasvěcení  sv. Pantaleonovi, ale sv. Jakuba, což byl typický světec městských kostelů.  Pouze část tohoto kostela - starobylá rotunda - zůstala kaplí sv. Pantaleana.
V notářském zápise, jímž se potvrzují dvě listiny pro pustiměřský klášter papeže Bonifáce IX., byli svědci uvedeni vikář farní Bertranus Jan, vikář téhož kostela a Tomáš, ředitel školy v Pustiměři (30. 12. 1401). Jedná se o první známou zmínku o pustiměřské škole, která byla zároveň farní a klášterní. V literatuře se objevuje názor, že vedle Pustiměře bylo ještě v blízkosti městečko Šrámov. Tento název platil pro Melice a byl používám jako označení melických lenních pánů, kteří sídlili na hradě Melice a ve dvorci v osadě Melice. V letech 1356 - 1358 byly Melice nazývány Šrámov podle pána Jana Šráma.
Městečko Pustiměř spolu s hradem v  Melicích, dnešní územím obce Zelená Hora a býv. Německých (dnešních Moravských) Prus, bylo městečkem poddanským. Náleželo olomouckému biskupství a stalo se, spolu s tržním  městečkem Vyškov, vzniklým v roce 1247 - 1267, základem vyškovského panství. Vyškovské panství bylo spravováno lenním systémem. Biskup dosazoval na jednotlivé statky a hrady lenní pány. Každý leník musel přikoupit k lénu, které obhospodařoval, určitou půdu. Po smrti lenníka bývala půda pro jeho potomky dědičná. Lenní řád byl zrušen v roce 1869.
V 15. století husickým vojskem byly lenní statky v nynějším vyškovském kraji zcela zničené. Byl zničen i biskupský hrad v Melicích  a hradisko Zelená Hora. Jejich obnova již nenastala. Hrad pro správu kraje byl postaven po husických válkách ve Vyškově.
Po husických válkách zůstal v Pustiměři zničený klášter. Pustiměřský klášter se udržel v Pustiměři až do zrušení olomouckým biskupem a panovníkem v r. 1588. Jeho částečný rozprodej byl zahájen již v roce 1582, kdy klášter prodal Německým Prusům  hostinec s právem vařečným i šenkovním za robory v nově založeném klášterním vinohradu. Švábenicím prodal klášter tamnější rybník za roční plat  a robotu. Po zrušení kláštera se stal kostel opět farním. Byl při něm i kantor, varhaník, rektor, a další pracovníci duchovní vrchnosti s rozličnými povinnosti , vydržovaní z příjmů  městečka Pustiměře.
V roce 1563 olomoucký biskup Marek Kuen česky psanou listinou obnovil pustiměřským výsadní práva, r. j. výslovně purkmistru, rychtáři a konšelům, dle kterých vydávali naučení a vyšší soudní právo  pro obce náležející k tomuto právu, a to písemně. Dosud se v Pustiměři vydávala právní naučení ústně. Dle těchto výsad byly právní úkony poplatné. Poplatky takto vybírané velmi přispívaly k hospodářskému rozkvětu městečka Pustiměře. V dalším roce upřesnil olomoucký arcibiskup ještě výsadu vyššího soudnictví v Pustiměři tím, že vykonávání pověřil vladyku Václava z Počenic a na Želci, vazala a kurátora pustiměřského kláštera a svého písaře Filipa Liskovského. Za právní naučení se vybíralo 12 širokých grošů. Po zrušení kláštera v roce 1588 se stal jeho zbývající  nemovitý majetek a polnosti součástí vyškovského panství. V Pustiměři tyto polnosti připadly k biskupskému dvorci.
Zdárný rozkvět Pustiměře přerušila třicetiletá válka. Byla mocensko náboženským konfliktem v Evropě v letech 1618 - 1648. Olomouc byla v letech 1642 - 1650 trvale obsazena švédským vojskem. Vyškov obsadili Švédové v roce 1643, když odtud posádka císařské armády uprchla tři dny před jejich příchodem. Švédové ve Vyškově a jeho okolí pobrali dobytek a město Vyškov zcela vyplenili. Obyvatelstvo obrali i o šatstvo a škoda byla tím větší, že do Vyškova byly svezeny ze širokého okolí majetky okolních obyvatel a kostelů.
Po odchodu Švédů z Vyškova v roce 1644 zůstaly v Pustiměři 3 koně a 3 krávy, dvůr byl vypálen. Stejně bylo vypáleno a vypleněno i městečko Pustiměř. V Pustiměři již v roce 1635 vyhořel kostel. Kraj se vylidňoval a došlo k velkému zvýšení robotní povinnosti.
Po třicetileté válce v r. 1675, dle soupisu zůstali v Pustiměři jen 3 celolánící a to vdova po Juraji Dvořákovi, Michal Relichů a Jan Copak, před kterým byl celoláníkem Pavel Kuhmeister. Celkem pak během dalších let bylo v Pustiměři 43 usedlých hospodářů, jedno nově založené a jedno pusté.
Zvýšení robotních povinností po třicetileté válce nezůstalo v Pustiměři bez vzrůstající nespokojenosti. Doba zlatého rozkvětu zemědělsko řemeslnického městečka před třicetiletou válkou byla nenávratně pryč, avšak městská a selská pýcha zůstala. I ostatní poddaní na vyškovském panství v Drysicích, Vyškově a širokém okolí nebyli spokojeni. Ke stížnosti došlo v roce 1776, kdy si stěžoval krajskému hejtmanu vrchnostenský úředník vyškovského panství, že poddaní odmítají robotovat v zakoupených svobodných polích. K objasnění stížnosti byli poddaní povoláni do Vídně. Za Pustiměř byl vyslán Jan Suchánek z Pustiměře. Po osmi letech sporu byl dosažen výsledek, který byl částečnou úpravou robotních povinností. Od roku 1777 byly v Pustiměři k vyškovskému panství vyměřeny tyto nové roboty: třičtvrtláník robotoval týdně 3 dny s dvěma koňmi, pololáník také, čtvrtláník dva dny bez koní. Svobodník na lánu mohl podle staré roboty platit 4 zl. ročně. V Pustiměři bylo v tuto dobu 44 hospodářství.
Trvalé vyproštění z roboty v Pustiměři přinesl rok 1848. Sedlák se stal vlastníkem gruntu a selský stav získal osobní svobodu. Do pamětní knihy městečka Pustiměře zapsal v roce 1848 Pavel Jánský, rychtář v Pustiměři, že na sněm v Brně 3. června 1848, na kterém se jednalo o novém uspořádání obcí, volili vyslance v Dědicích a z Pustiměře jím byl Franc Funtíček, Cyril Ryšánek a Josef Navrátil.
V rámci změny v zemské správě si volila Pustiměř od roku 1850 starostu obce a obecní představenstvo. Městečko Pustiměř se stalo součástí vyškovského soudního a politického okresu.
Vedle rozvinutého zemědělství, které bylo v rozsahu 737 ha hospodářské půdy do roku 1900 včetně obce Zelená Hora, docházelo i k ekonomickému vzrůstu městečka. V této době zde bylo 636 ha polí, 42 pastvin, 33 luk, 21 zahrad a 4 lesy. Koní bylo 85, skotu 364, brav 338 kusů. Dvůr vyškovského panství jehož majitelem byla domská kapitula olomouckého biskupství, byl v roce 1886 pod názvem Pustiměž a Zelená Hora propachtován nově založenému Vyškovskému cukrovaru. Jednalo se o 275 ha 42 arů půdy. Dvůr podléhal vedení ústřední správy cukrovaru, která obstarávala technickou, komerční a dohližitelskou stránku. Na dvorech byli šafáři, dohližitelé, pacholci od koní a volů, služky a stálí zaměstnanci.


 

 

Obec Pustiměř patička